Mystik a učiteľ František Drtikol


Myšlienky prevzaté z knihy Mystik a učitel František Drtikol, Karel Funk, Pokyny pro duchovní cestu

Ľudia si myslia, že pravý mystik musí robiť zázraky, inak to nie je mystik. On však vie, že ich nesmie robiť, pretože má vyššiu úlohu ako ovládať sily a robiť zázraky, aby sa ľudia obdivovali. Nesmie z toho dôvodu, aby ľudí nezviedol z cesty k Bohu, aby sa nenachytali na prejavy vyšších sil a neuviazli v ich sieťach. On ich musí skôr varovať pred silami, než aby sám ich vyvolával a používal. Preto nečakajte od mystika žiadne zázraky, ale len pravé učenie.

Pri liečení je nutná zmena vedomia: nestotožňovať sa s chorobou, ale stotožňovať sa so zdravím.

Ako krásne je byť nemocným – poznávať chorobu a nebrániť sa, lebo ona sama odíde, zanechávajúc telo očistené, nové.

Ak tá duša ma stále vedomie, že je nemocná, tak sa zrodí s dipozíciami tejto nemoci.

Ak osoba onemocnie, tak je to veľké pokánie. Ťažkosti, ktoré v tom čase znáša, berie ako cvičenie v pokániu a má trpezlivosť.

Keď cvičím napríklad slovo „zdravie“: najprv ho vyslovím, potom len na neho myslím, potom si ho predstavujem, potom ho pociťujem, až sa dostaví pocit istoty, že som zdravý, pretože to zdravie musí zo mňa vyžarovať. Ako sa dokážeme stotožňovať s rôznymi náladami, pocitmi, situáciami, tak sa musíme naučiť stotožňovať sa s naším vnútorným Božstvom, až úplne prehluší vonkajšieho človeka a stane sa našim pánom.

Udržuj svoje telo, svoj odev a svoje okolie vždy v čistote, poriadku a súzvuku. Svoju myseľ vo veselej, šťastnej nálade a svojmu dychu venuj neustálu pozornosť. Potom zmiznú z tvojho okolia všetky skľučujúce a škodlivé dojmy, ktoré kazili tvoju náladu.

Hrubou rečou sa ešte žiadny anjel nestal invalidom. Skôr rečou nasladlou, falošnou, farizejskou. Ten, kto sa hanbí, či už prirodzene, alebo falošne, prejavovať sa tak, ako mu zobák narástol, ten musí veľa a veľa na sebe pracovať a zo seba vyzliekať tých hadier a nánosov takzvanej kultivovanosti, intelektu a iných podobných nezmyslov, aby došiel do Cieľa.

A toto Vám iba odfotím celé (minne):

Zajímavý a svérázný je popis unikátního zážitku, který pro mnohé znamená cíl duchovní cesty, jehož dosažení je však dáno jen mizivému počtu vyvolených: „A viděl Bůh, že je to dobré -tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovihovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimpr campr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi’a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí (poznámka od Minneho – toto sa mi podobá na Apokalypsu).

Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem viděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými-tvoří vše. – Tak je to ohromně jednoduché. Viděl jsem, že není začátku, není konce, není minulosti ani budoucnosti, že je jen věčné Teď. – Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to co jsem považoval za hřích, bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. – Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslet, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje. A tu přišla koruna všeho – totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gitě, vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě, že jsem byl absolutní Nic. A tak vířilo při plném Vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes.

Kristus sestoupil proto do sveta hmotného, že síla, vzešlá z faktu golgotského mystéria musila působit na lidi ve hmotném těle. A teprve když člověk přijme tuto sílu ještě za tělesného života, může působit ještě dále po smrtí ve světě duchovním. Když se člověk znovu vrátí na zem, zdokonaluje dále to, co přijal z Kristova podnětu. To se děje postupem mnoha vtělení. Za dobu jedné inkamace by nemohl Kristovu impulsu porozumět. Země je místem pro porozumění golgotskému mystériu. Křesťanství tedy musí být doplněno naukou o znovuvtělování, ta z něho vyplývá. Takto vidíme, že v duchovnu splývá buddhismus s křesťanstvím. Takovéto splynutí v jedno nové náboženství nedocílí se však způsobem vnějším. K tomu budou nutná nová zjevení, nové pravdy.

Událost Golgoty nemá význam pouze vnější, pro fyzický svět, ale pro všechny světy, které člověk prožívá. Ve chvíli, kdy tekla krev z ran Vykupitele, z jeho mrtvoly na kříži, objevil se Kristus v „podsvětí” a roznítil světlo, které učinilo opět duše vidoucími tam dole. Od toho okamžiku mohla duše pochopit, že může odtud zdola přijít znovu síla pro vnější svět. Duše se nesjednocuje s Osirisem jako dřív, aby měla náhradu za ztracené zření, ale od té doby může říci: Nacházím se také zde dole v Kristově světle, jež se ponořilo do země, neboť Kristus se stal duchem země a já saji sílu v živote mezi smrtí a novým zrozením z duchovnosti – takovou sílu, již mohu s sebou přinést, když se znovu zrodím na zemi.

Měla-li Kristova síla vproudit do atmosféry země, bylo k tomu třeba, aby k smyslovosti se vykonal úplný obrat. Staří Indové, když pravili, že tento svět je májou, musili se povznést mimo oblast smyslů, tedy do světa Božího. Pouze tím, když rozpustím zevní svět ve svém vědomí, přijdu svým nitrem do své staré vlasti, do starého dědictví duchovních světů. Co se však udalo na Golgotě? Země byla prostoupena novým, slunečním impulsem a proto se od oné doby duše nemusejí vracet zpět do ztracených prvotních rájů, jejichž působnost již pohasla, ale radostně mohou následovat nové svěží Světlo Kristovo, dané i pro život v tomto smyslovém světě. Ještě předtím opustilo Ježíšovo Já při křtu v Jordáně tělo fyzické, éterické a astrální – a sluneční Bůh, duch Kristův vstoupil a žil tři roky v tělech Ježíše z Nazaretu. Tímto momentem přestal být Ježíš Kristus jedním z řady zasvěcenců, neboť co se dále dělo, bylo záležitostí božských světů k umožnění lidstvu nastoupit cestu k postupné spáse Země. Ukřižováním splynula Kristova bytost se zemskou aurou pro všechny další doby.

Zdroj: Mystik a učitel František Drtikol, Karel Funk, Pokyny pro duchovní cestu

One response to this post.

  1. Posted by valery on 1. apríl 2010 at 13:30

    Absolútne so všetkým súhlasím. Presne takto to cítim. Pravda je taká jednoduchá ako len dokonalosť môže byť. Keď som si prvýkrát uvedomila, že všetko je dobré, že nič by sa nebolo stalo, keby to Boh nedovolil, pravdu povediac zhrozila som sa. Som večný idealista a vychovaná na rozprávkach, preto by sa mi viac páčila predstava, že Boh je na nebi a Lucifer v pekle. Ale takto to nie je. Lebo ak Boh je všetko, tak teda všetko. Chvíľu mi trvalo, kým som to spracovala. Ibaže som si uvedomila, že ešte chvíľu tu na tom svete pobudnem a chcem sa z toho tešiť. Odvtedy s Bohom rozprávam ako s priateľom, smejeme sa spolu a ja si často hovorím “Buď vôľa Tvoja”

    Odpovedať

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s

%d bloggers like this: