Rany v duši ostávajú


Príbeh, ktorý mi prišiel emailom:

Žil kdysi chlapec se zlým charakterem. Jeho otec mu dal sáček hřebíků a řekl, aby zabil hřebík do plotu jejich zahrady vždy, když ztratí trpělivost nebo bude chtít někoho urazit. První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. V následujících týdnech se naučil sebekontrole a počet hřebíků zabíjených do plotu se zmenšoval ze dne na den. Nakonec přišel na to, že je lehčí kontrolovat se, než přibíjet hřebíky. Konečně nadešel den, když chlapec nepřibil ani jeden hřebík.

Přišel k otci a řekl mu, že dnes nepřibil ani jeden hřebík.

A otec řekl, aby nyní pokaždé, když neztratí trpělivost, vytáhl z plotu jeden hřebík.

Dny ubíhaly, až mohl syn dojít za otcem a říci, že už z plotu vytáhl všechny hřebíky.

Šli se na to spolu podívat a otec řekl: „Synu, dobře ses zachoval, ale podívej se nyní na ty díry.

Ten plot už nikdy nebude takový jako na začátku.

Když někoho urážíš a něco zlostně řekneš, necháváš v něm také rány jako tady v tom plotě.

Můžeš někomu vrazit nůž do plic a později jej vytáhnout, ale vždycky tam zůstane rána.

Nezáleží na tom, jak často ho budeš prosit o odpuštění, rána zůstane.

Slovní zranění dělá stejně škod jako fyzické zranění.

Přátelé jsou cenným darem, vyloudí úsměv na tvé tváři a posilují ducha.

Jsou ochotní vyslechnout Tě, když to potřebuješ a otevírají si před tebou svoje srdce.

Ukaž, jak velmi je máš rád.“

Záver: “Preto pomaly rozprávajme a rýchlo rozmýšľajme, aby sme nemuseli ľutovať naše skutky, ktoré sa dajú len ťažko napraviť

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Log Out / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Log Out / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Log Out / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Log Out / Zmeniť )

Connecting to %s

%d bloggers like this: